Zelený „konec světa“ 1/09
Co se vám vybaví, když se řekne Španělsko? Prosluněné pláže východního pobřeží, tradiční býčí zápasy nebo snad osvěžující sangria? Ano, i to je jedna z mnoha tváří Španělska. Přesto bych čtenáře Akademiku ráda pozvala do severozápadního cípu země, který má tak málo společného s naší vžitou představou o této zemi. Tato část poloostrova patří totiž k nejzelenějším krajům Pyrenejského poloostrova, což potvrzuje v průměru 321 dešťových dnů ročně. Jemné mrholení, Španěly nazývané „sirimiri“ je během jara téměř na denním pořádku. Galicie, která se řadí k historicky nejchudším regionům, si stále uchovává středověký ráz - je plná malých políček a obilí se skladuje v tzv. hórreos /sýpky na nožkách/. Keltský původ obyvatel dokládají četné archeologické, historické i toponymické údaje. Identifi kace s keltskou minulostí je pro galicijce nesmírně důležitá a odráží se v lidové kultuře a mentalitě Galicie. Region žije tradičně ze zemědělství, rybolovu a v posledních letech také z turismu. Toto páté nejlidnatější autonomní společenství je svou rozlohou srovnatelné s Moravou a Slezskem. Ofi ciálním jazykem je kromě španělštiny také galicijština. Hlavním městem je starobylé Santiago de Compostela, administrativní a univerzitní centrum Galicie. Jeho historie sahá do 4. století, ovšem až objevením ostatků apoštola Jakuba (Santiago) v 9. století se stává jedním z nejvýznamnějších
křesťanských poutních míst společně s Jeruzalémem a Římem. Od roku 1982 je hlavním městem autonomní oblasti Galicie a o tři roky později je zapsáno na seznam památek Světového kulturního dědictví UNESCO. Městu dominuje nádherná katedrála ze 12. století, jejíž původní vzhled změnila barokní přestavba, přesto patří stále k jednomu z nejdokonalejších výtvorů románského slohu. Katedrála je cílem svatojakubské pouti (Camino de Santiago), na niž se vydávají poutníci i turisté už více než osm století. Její historie navazuje na legendu, podle které byl svatý Jakub poslán konat misijní činnost na Pyrenejský poloostrov, a po návratu do Jeruzaléma popraven. Až jeho žáci se rozhodli převézt ostatky mistra zpět do místa úspěšného misijního působení. Hrob však zůstal v zapomnění a teprve v 9. století jistý biskup Theodomiro veden jasně svítící hvězdou, která přesně označila místo posledního odpočinku apoštola, nalezl údajný hrob svatého Jakuba, a dal tak základ budoucímu
Santiagu de Compostela. Ale vraťme se zpátky do současnosti. Ráda bych vám přiblížila některé odlišnosti španělského akademického prostředí, které jsem poznala při studiu na Filozofi cké fakultě v Santiagu de Compostela v rámci studijního programu Erasmus. Universidade de Santiago de Compostela tvoří 2 univerzitní kampusy s 19 fakultami a 76 katedrami, na kterých v současnosti studuje asi 35 000 studentů. Jak už jsem zmínila, úředním jazykem je kromě španělštiny také galicijština, kterou mluví cca 80% obyvatel. Většina formulářů, informačních letáčků i žádostí je psána galicijsky. Ale protože jde taktéž o románský
jazyk, pasivní porozumění se dostaví během několika týdnů. Co se týká výuky, liší se použití druhého ofi ciálního jazyka v závislosti na jednotlivých fakultách a také na domluvě s vyučujícím. Kromě kurzů španělštiny pro cizince nabízí univerzita na začátku každého semestru také kurzy galicijštiny pro negalicijsky mluvící studenty. Začátek semestru je poměrně náročný
- je spojen s hledáním společného bydlení, vzhledem k tomu, že náklady na ubytování na koleji jsou mnohonásobně vyšší. Vlastní pokoj a větší počet sociálních zařízení v bytě jsou téměř pravidlem. První vyučovací hodiny jsou koncipovány jako ukázkové a studenti si vybírají kurzy, do kterých se zapíší. Výuka se odlišuje nejen intenzitou, jelikož hodinové dotace
jednotlivých předmětů jsou daleko vyšší než na našich VŠ, ale především vynikajícím přístupem vyučujících. Teoretickou část hodiny mají obvykle připravenou ve formě powerpointové prezentace a praktická probíhá formou dialogu se studenty, kteří se tak aktivně zapojují do výuky. Nepříjemným překvapením může být systém španělských univerzitních knihoven, kdy trestem za zpožděné vrácení knih není peněžní
pokuta, jak by se dalo čekat, ale dočasný zákaz výpůjček. Technické zázemí s dostatečným množstvím kopírovacích zařízení a počítačových učeben je samozřejmostí. Španělský den je rozdělen na jiné, pro nás nezvyklé etapy. Město se probouzí kolem osmé hodiny ranní a auly se zaplňují nejdříve úderem deváté. Počínaje druhou hodinou po poledni se
zavírá většina menších obchodů, bank a úřadů. Vše se dává do chodu teprve mezi čtvrtou a pátou odpolední. Siesta působí zpočátku jako „brzdný“ element, ovšem během krátké doby
se jí člověk snadno přizpůsobí. Večer se život přesune do místních kaváren a barů, ze kterých zaznívá tradiční galicijská hudba, jejíž hlavním nástrojem jsou dudy stejně jako ve Skotsku nebo Irsku. V průběhu celého roku žije Galicie množstvím svátků, slavností a lidových tradic, které ji odlišují od ostatních španělských regionů. A proto, přitahují-li vás legendy, keltské
tradice a máte-li vztah k historii, zelený severozápad Španělska vás okouzlí.
Jitka Gelnarová, katedra jazyků
křesťanských poutních míst společně s Jeruzalémem a Římem. Od roku 1982 je hlavním městem autonomní oblasti Galicie a o tři roky později je zapsáno na seznam památek Světového kulturního dědictví UNESCO. Městu dominuje nádherná katedrála ze 12. století, jejíž původní vzhled změnila barokní přestavba, přesto patří stále k jednomu z nejdokonalejších výtvorů románského slohu. Katedrála je cílem svatojakubské pouti (Camino de Santiago), na niž se vydávají poutníci i turisté už více než osm století. Její historie navazuje na legendu, podle které byl svatý Jakub poslán konat misijní činnost na Pyrenejský poloostrov, a po návratu do Jeruzaléma popraven. Až jeho žáci se rozhodli převézt ostatky mistra zpět do místa úspěšného misijního působení. Hrob však zůstal v zapomnění a teprve v 9. století jistý biskup Theodomiro veden jasně svítící hvězdou, která přesně označila místo posledního odpočinku apoštola, nalezl údajný hrob svatého Jakuba, a dal tak základ budoucímu
Santiagu de Compostela. Ale vraťme se zpátky do současnosti. Ráda bych vám přiblížila některé odlišnosti španělského akademického prostředí, které jsem poznala při studiu na Filozofi cké fakultě v Santiagu de Compostela v rámci studijního programu Erasmus. Universidade de Santiago de Compostela tvoří 2 univerzitní kampusy s 19 fakultami a 76 katedrami, na kterých v současnosti studuje asi 35 000 studentů. Jak už jsem zmínila, úředním jazykem je kromě španělštiny také galicijština, kterou mluví cca 80% obyvatel. Většina formulářů, informačních letáčků i žádostí je psána galicijsky. Ale protože jde taktéž o románský
jazyk, pasivní porozumění se dostaví během několika týdnů. Co se týká výuky, liší se použití druhého ofi ciálního jazyka v závislosti na jednotlivých fakultách a také na domluvě s vyučujícím. Kromě kurzů španělštiny pro cizince nabízí univerzita na začátku každého semestru také kurzy galicijštiny pro negalicijsky mluvící studenty. Začátek semestru je poměrně náročný
- je spojen s hledáním společného bydlení, vzhledem k tomu, že náklady na ubytování na koleji jsou mnohonásobně vyšší. Vlastní pokoj a větší počet sociálních zařízení v bytě jsou téměř pravidlem. První vyučovací hodiny jsou koncipovány jako ukázkové a studenti si vybírají kurzy, do kterých se zapíší. Výuka se odlišuje nejen intenzitou, jelikož hodinové dotace
jednotlivých předmětů jsou daleko vyšší než na našich VŠ, ale především vynikajícím přístupem vyučujících. Teoretickou část hodiny mají obvykle připravenou ve formě powerpointové prezentace a praktická probíhá formou dialogu se studenty, kteří se tak aktivně zapojují do výuky. Nepříjemným překvapením může být systém španělských univerzitních knihoven, kdy trestem za zpožděné vrácení knih není peněžní
pokuta, jak by se dalo čekat, ale dočasný zákaz výpůjček. Technické zázemí s dostatečným množstvím kopírovacích zařízení a počítačových učeben je samozřejmostí. Španělský den je rozdělen na jiné, pro nás nezvyklé etapy. Město se probouzí kolem osmé hodiny ranní a auly se zaplňují nejdříve úderem deváté. Počínaje druhou hodinou po poledni se
zavírá většina menších obchodů, bank a úřadů. Vše se dává do chodu teprve mezi čtvrtou a pátou odpolední. Siesta působí zpočátku jako „brzdný“ element, ovšem během krátké doby
se jí člověk snadno přizpůsobí. Večer se život přesune do místních kaváren a barů, ze kterých zaznívá tradiční galicijská hudba, jejíž hlavním nástrojem jsou dudy stejně jako ve Skotsku nebo Irsku. V průběhu celého roku žije Galicie množstvím svátků, slavností a lidových tradic, které ji odlišují od ostatních španělských regionů. A proto, přitahují-li vás legendy, keltské
tradice a máte-li vztah k historii, zelený severozápad Španělska vás okouzlí.
Jitka Gelnarová, katedra jazyků
Galerie
Přihlášení
Nepřihlášený
Aktuální číslo
