Z Ostravy do Canterbury 7/09

Získat grant Národní agentury na kurz v Anglii není jednoduché, ale za pokus to stojí.

 

Asi každý učitel cizího jazyka ví, že je nutné a zároveň i náročné stále si udržovat a zvyšovat úroveň znalostí jazyka, pokud zrovna nežijete či nepracujete v cizině. Stejně důležité je bránit se stereotypu a rutině při výuce. Proto jsem se rozhodla pro kurz Creative Methodology for the Classroom v Anglii.

Obrátila jsem se na Národní agenturu pro evropské vzdělávací programy v Praze a na jejich webových stránkách www.naep.cz jsem pro svůj záměr získala dostatek informací. Zvolila jsem program Grundtvig, který je mimo jiné určen pro pracovníky působící v oblasti vzdělávání dospělých, a postupovala podle uvedených pokynů. Z nabídky jsem si vybrala vzdělávací instituci Pilgrims na University of Kent v Canterbury. To jsem ještě netušila, že jde o jednu z nejprestižnějších jazykových škol v Británii.

Přihlášku jsem odevzdala v lednu a koncem března byla moje žádost o grant schválena. Pak následovaly další kroky: zařídit letenky, najít vhodné spojení z Londýna do Canterbury a zajistit noclehy navíc, protože jsem si chtěla Anglii užít dokonale a zároveň se vejít do daného rozpočtu. Podařilo se mi koupit letenky za příznivou cenu, což bylo do tří tisíc, ale později se ukázalo, že volba společnosti SkyEurope nebyla nejšťastnější.Můj odlet i návrat začátkem července byl provázen nejistotou, ale kdybych letěla o dva měsíce později, situace mohla být o něco dramatičtější.

Londýn mě přivítal netradičně - bylo horko a bezvětří, sytě zelené trávníky v parcích ztratily svou barvu a zežloutly. Prý už tam tři týdny nepršelo. Skoro stejné počasí vydrželo po celých dalších 14 dní, které jsem strávila v Canterbury, jen od moře foukal studený vítr.

Cílem mé cesty v Canterbury byla University of Kent. Univerzita i kampus se nacházejí na kopci za městem, takže pokud jsme chtěli sejít do městečka, volili jsme cestu pěšky a trvalo nám to asi 45 minut. Byla to příjemná procházka po celodenním sezení ve třídách, vždyť výuka začínala ráno v devět ráno a končila ve čtyři odpoledne. Pak následovaly nepovinné semináře a workshopy, včetně zajímavých nabídek pro volný čas. Kromě tradičních akcí, jako jsou prohlídky města s průvodcem či projížďka na pramici, mě upoutal např. kurz bubnování, salsy či japonské kultury a skládání haiku. Nikdy by mě nenapadlo, že nakreslit bambusový stvol s lístky dá takovou práci, že se naučím napsat své jméno japonsky a že se pokusím vytvořit krátkou báseň - haiku (samozřejmě pouze v angličtině).

A co samotný kurz, kvůli kterému jsem tam jela? Opravdu předčil má očekávání. Dokonalá organizace, vstřícné jednání a přátelská atmosféra byly samozřejmostí. Kurz byl zaměřený prakticky, takže jsem získala spoustu nápadů, které mohu vyzkoušet při práci s učebnicí, v hodinách konverzace nebo při vysvětlování gramatiky. K novým trendům určitě patří funkční používání mateřského jazyka při výuce (M. Rinvolucri - Using the Mother Tongue), výuka jazyka pomocí NLP / Neuro-linguistic programming/ (J.Baker - Unlocking Self-expression through NLP) nebo využívání různých druhů inteligence studentů pro obohacení hodin (H. Puchta - Multiple Intelligences in EFL).

V naší skupině byli účastníci ze Španělska, Itálie, Polska, Švýcarska, Slovenska, Turecka a Faerských ostrovů. Nejen ve vyučování, ale i při posezení v anglické hospodě nebo na trávníku v parku jsme se bavili o všem možném - od anglického piva a kuchyně až třeba po historii, kulturu a politiku. Potěšilo mě, že všichni věděli o rozdělení Československa a obdivovali klidný způsob, jakým k tomu došlo.

Našla jsem si tam dobré přátele a vím, že se s nimi ještě setkám. Znovu jsem si uvědomila, že pobyty v cizině přispívají nejen ke zdokonalení znalosti cizího jazyka, ale především k poznání, jak blízko k sobě mají lidé z různých zemí a jak si mohou rozumět, pokud chtějí.

A na závěr minirozhovor, který se odehrál v Londýně mezi mnou a servírkou, když jsem si chtěla vybrat z nabídky anglických piv. Servírka byla Polka a poznala, že jsem z Česka.

Me: Which of them would you recommend me?

Waitress: Do you like beer?

Me: Yes, of course.

Waitress: Well, none of them.

 

Možná nevíte, že:

• Canterbury v jihovýchodní Anglii bylo původně římskou osadou.

• V roce 579 našeho letopočtu tam přijel papež Sv. Augustin, aby tuto oblast obrátil zpět ke křesťanství.

• UNESCO udělilo části města status světového kulturního dědictví.

• K nejstarším památkám patří Augustiniánské opatství a katedrála.

• V katedrále byl ve 12. století zavražděn arcibiskup Thomas Becket, který byl později prohlášen za svatého, a katedrála se stala poutním místem.

• Hrob Thomase Becketa v katedrále nenajdete, protože byl odstraněn na příkaz Jindřicha VIII., reformátora církve.

• Určitě vás zaujme hrob Černého prince, syna anglického krále Eduarda III. Účastnil se totiž bitvy u Kresčaku a jeho protivníkem byl český král Jan Lucemburský, který v bitvě padl. Na důkaz obdivu k jeho statečnosti si vzal princ jeho helmici s třemi pštrosími pery a ta jsou od té doby ve znaku princů z Walesu.

• Tradice křesťanských poutí do Canterbury je barvitě vylíčena v díle Geoffrey Chaucera Canterburské povídky.

 

Květa Uhlířová, Katedra cizích jazyků