Tradiční hutnický skok přes kůži na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava 8/08

Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava patří k nejstarším vysokým školám univerzitního typu v České republice. Její vznik se datuje do roku 1849, kdy ve starobylém hornickém městě Příbrami zahájilo na základě císařského dekretu svou činnost montánní učiliště, které v roce 1865 změnilo svůj název na Báňská akademie. Postupem času se Báňská akademie organizačně, metodicky, obsahem výuky i symbolickými atributy přebudovávala na úroveň plnoprávné vysoké školy. Vysokoškolský statut jí byl oficiálně přiznán v roce 1895. Tento vývoj pak přirozeně vyústil v přejmenování na Vysokou školu báňskou. Tento název ve spojení s označením „univerzita“ je součástí názvu školy dodnes, a to i přes několikeré hluboké změny v učebním zaměření a v adaptaci oborové orientace na změny požadavků v průmyslové sféře, pro kterou vysoká škola vychovává technický dorost.

Geneze Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava lze však proti toku času umístit ještě daleko hlouběji. V roce 1716 byla totiž založena horní škola v Jáchymově, která se svým vyučovacím procesem podílela na rozvoji těžby a zpracování stříbrných rud v Podkrušnohoří. Toto učiliště, jakož i jiné podobné v Habsburském mocnářství nebo i v jiných zemích, čerpalo do svých učebních osnov poznatky z prací Georgia Agricoly, vlastním jménem Georga Bauera (1494 - 1555), významného renesančního učence působícího v Krušnohorské oblasti, který ve svém díle De re matallica, vydaného až po jeho smrti v r. 1556 latinsky a v r. 1557 německy, shrnul nejnovější soudobé praktické poznatky z montánních oborů, jmenovitě z mineralogie, hornictví, úpravnictví a hutnictví. Toto dílo bylo všeobecně uznávanou montánní učebnicí až do 18. století. Teoretická výuka montánních věd, tj. nauky o těžbě a zpracování rud a výrobě kovů, pak byla v roce 1763 přemístěna na pražskou univerzitu. Prakticky souběžně s vyučovacími aktivitami v Čechách probíhala i teoretická příprava pracovníků v montánních oborech na Slovensku. V Banské Štiavnici vznikla Odborná banícka škola již v roce 1735. V roce 1762 byla ve stejném městě dekretem císařovny Marie Terezie založena vysoká škola pro výuku montánních věd, která v roce 1770 přijala název Banícka akadémia. Byla to první montánní škola s vysokoškolsným statutem v Habsburské monarchii. Po jejím vzoru se pak vybudovaly obdobné ústavy v Příbrami a v rakouském Leoben. Její přímou pokračovatelkou je univerzita v Košicích a v maďarském Miškolci.

Z tohoto velice stručného historického přehledu, zahrnujícího vývoj montánního školství v našich zemích do dnešní doby v toku téměř 300 let a při zahrnutí literárních aktivit Georgia Agricoly dokonce přes 450 let, vyplývá, že Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava jakožto hlavní představitel našeho montánního školství má hlubokou tradici, a to i při úvaze nejnovějších procesů strukturálních změn v dnešních nových ekonomických podmínkách. Tato tradice se obráží nejen ve vyučovacím procesu, ale také ve vnitřním životě akademické obce. Oněch několik století se podepsalo ve zvycích, rituálech a akademických ceremoniích, akademických symbolech a atributech.

Jedním z charakteristických zvyků řady oborů je slavnostní přijímání do odborného cechu. V případě metalurgie a materiálového inženýrství je to „skok přes kůži“ adeptů tohoto oboru. Skok přes kůži organizovaný na Fakultě metalurgie a materiálového inženýrství vychází z tradice hutnických skoků přes kůži pořádaných na původní Hutnické fakultě VŠB Ostrava a ty navazovaly na příbramské skoky přes kůži konané pro přijímání nových frekventantů hutnických studií a ještě před tím montánních studií, společných pro budoucí horníky i hutníky.

Skok přes kůži znamená společenský vstup starších studentů nebo i mladých inženýrů do hutnické obce. Řídí se rituální osnovou, při které hutnický adept musí skutečně přeskočit kůži. Horníci používají k přeskočení kůži, po které se ve středověku v dřevěných žlabech sváželi do důlních děl, jak je to známo např. z těžby stříbrné rudy v Kutné Hoře. Hutníci k přeskočení používají svou koženou hutnickou či slévárenskou zástěru, která je při práci chrání proti rozstřikům kovové taveniny nebo strusky. Aby byl skok adeptů hutnického cechu usnadněn, skáče se přes onu kůži s pivního sudu tedy jen shora dolů. Z použití pivního sudu je již patrné, že tato akce nemá jen suchopárný cechovní význam, ale že skok přes kůži je ryze společenskou akcí nikterak se nevymykající recesistickému rázu radovánek studentské chasy i starších příslušníků akademické obce. A to zvláště při úvaze že ten sud, ze kterého se skáče, není na akci jediný, nýbrž že jich je více a to plných, určených k vypití a vyprázdnění. Studenti dodávají skoku přes kůži jiskru rozvernosti a veselosti, která je jim vlastní po věky, a to jistě již od středověku, jak se lze přesvědčit četbou tzv. žákovské poezie pocházející od studentů a bakalářů Karlovy univerzity z doby kralování Václava IV. K onomu veselí a zábavě se rádi přidávají i ctihodní pedagogové a pozvaní vážení hosté z průmyslových podniků. Veškerá zábava však má svůj řád přísně se držící předem dané osnovy a vedení akademických funkcionářů určených pro tuto akci. Každý tam má svou roli, ať už to jsou slavná, vysoká a čestná prezidia (složená vesměs z pozvaných hostů), slavná kontrária (vedoucí starší ročníky příslušníků hutnického cechu), slavný nadlišák (který vede fuxy, tedy adepty pro přijetí do cechu hutnického), slavný kantor se svou smečkou (hudebníků) nebo lišáci (starší semestři, kteří již dříve skočili přes kůži, čili byli již dříve přijati do cechu hutnického). Nad těmi všemi absolutně vládne slavné, vysoké a neomylné prezidium s neomylnou výpomocí levého a pravého adláta. Nikoliv ideově, nýbrž materiálně je neopominutelná funkce pípa, který v potu tváře svědomitě zajišťuje přísun masti čili čerpání již dříve zmíněného piva ze sudů nebo lahví. Učené projevy akademických funkcionářů, starších semestrů či vážených hostů a jim všem sekundujících fuxů dodávají skoku přes kůži i přes značné množství zkonzumované tekuté fáze požitků vtip i důstojnost. Tradicionální ráz akce podtrhují sborové zpěvy hutnických a hornických písní a ustrojení hlavních aktérů ve stavovských krojích.

Stavovský skok přes kůži utužuje v tom nejlepším smyslu slova kolegiální vztahy v hutnické obci mezi akademickou a průmyslovou sférou, mezi staršími a mladšími pracovníky oboru, mezi pedagogy a studenty. Vybaven letitými zkušenostmi s mezilidskými vztahy v hutnické obci může autor tohoto příspěvku vřele doporučit všem, mladší i starší generaci  a zejména studentům, kteří hodlají svou budoucí pozici budovat na svých maximálních znalostech nabytých na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava a na vztazích s kolegy z oboru, aby se zúčastnili stavovského skoku přes hutnickou kůži, který se pravidelně každý rok koná na počátku prosince. Datum konání skoku přes kůži se co nevíce blíží svátku sv. Barbory, která je spolu se sv. Prokopem patronkou horníků. Za svou patronku si ji zvolili i hutníci, kteří spolu s horníky pěstují stejné nebo podobné zvyky a mají s nimi již z hluboké historie stejné nebo podobné tradice.

Ing. Jan Počta, CSc.