Servis znamená spolupráci 1/010

V souvislosti s organizačními změnami na VŠB-TUO bylo původní Centrum operačních programů (útvar 769) přeměněno na Centrum projektové podpory (útvar 9700), jehož posláním je zvýšit úspěšnost v získávání fi nančních prostředků na realizaci projektů VŠB-TUO. Položili jsme proto několik otázek Mgr. Martinu Dudovi, řediteli Centra projektové podpory.

 

K čemu potřebuje naše univerzita Centrum projektové podpory (CPP)?

Pravdivá, avšak poněkud povrchní odpověď by byla, že univerzitám disponujícím obdobnými centry, což jsou například Masarykova univerzita v Brně či Univerzita Palackého v Olomouci, se daří získávat podstatně zajímavější fi nanční prostředky z dotací EU. Konkrétněji: příprava a realizace projektů fi nancovaných z veřejných prostředků, zejména pak z evropských peněz, si vyžaduje velmi široký soubor know-how, který je nezbytný koordinovat z jednoho místa či alespoň mít o něm z jednoho místa přehled.

V okamžiku, kdy je na světě nápad a hledá se pro něj fi nanční krytí, je zapotřebí tento nápad svázat do podoby projektové žádosti dle přesných pravidel poskytovatele dotace a dát mu navíc ještě potřebné mašličky, aby se líbil hodnotitelům. Nositel nápadu, často výzkumný či akademický pracovník, nemá čas a prostor učit se všechna tato pravidla, v opačném případě musí přestat dělat svou hlavní práci, a to je špatně.

V okamžiku, kdy je projekt schválen, je zapotřebí dodržet další desítky pravidel a postupů (které často mohou vyvolat otázku o zdravém rozumu jejich autora, nicméně je řešitel musí naplnit, jinak nedostane projekt proplacen). Jako příklady šíře administrace uveďme specifi cké podmínky výběrových řízení v závislosti na konkrétním programu, detailní monitorovací zprávy, včetně fi nančních výkazů, umístění prvků povinné publicity na správných místech v dokumentech i jinde atd. Opět záležitosti, které odvádějí řešitele od podstaty projektu, která se má v projektu řešit. Myslím, že bychom našli řadu řešitelů, kteří kvůli byrokratické náročnosti celého procesu zlomili nad dotacemi EU hůl a žádné další projekty již předkládat nechtějí. Proto je tady Centrum projektové podpory, které dokáže řešitelům v této věci pomoci a ulehčit jim práci zejména v administrativní části projektu.

Naznačil jste fungování obdobných center na jiných českých univerzitách. Dokážou si tato centra na sebe vydělat?

Ano i ne. U některých programů, ve kterých je ze získané dotace možno hradit přípravu a/nebo administraci projektu, je možné z těchto dotací pokrýt odpovídající část nákladů pracovníků těchto center. Na stranu druhou jsou určité činnosti, které tato centra vykonávají a z žádných získaných dotací je neuhradíte, jako příklad uveďme vstupní poradenství uchazečům, kteří mají projektový záměr a někde zaslechli, že se dá na něj získat dotace. Každá škola pak stojí před rozhodnutím, zda ji stojí za to vynakládat určité režijní náklady spojené s těmito činnostmi a riskovat, zda se jí tato investice vrátí v podobě získaných projektů.

Není získání projektů spíš otázkou lobbingu?

Slovo lobbing, které se často defi nuje jako „prosazování zájmu v něčí prospěch“, má v Česku velmi negativní konotace. Bohužel se nerozlišuje lobbing postavený na argumentech a lobbing založený na korupci a zneužívání moci. V situacích, kdy to či ono ministerstvo připravuje podmínky dotačního programu, vytváří často různé pracovní skupiny složené z externích odborníků, kteří dávají doporučení k obsahovému vymezení programu. Bude hodně případů, kdy by tito odborníci prosazovali něco v neprospěch svých institucí? Asi ne a přitom jim však nikdo do lobbistů nenadává. V Bruselu je zase naprosto normální, aby se lobbista sešel s úředníkem, avšak musí dodržet pravidlo, že jednoznačně pojmenuje svůj zájem a úředníkovi sdělí, za koho „kope“. V obou uvedených příkladech je vždy na veřejné instituci ohlídat si objektivitu podávaných stanovisek a zajistit pak vyváženost pohledů z různých stran. V této perspektivě nelze lobbing odsuzovat a myslím si, že univerzita i kraj by si měli vychovávat odborníky, kteří dokážou věcně prosazovat naše stanoviska. Takže pokud máme dost argumentů, proč bychom měli projekty získat zrovna my, pak proč nepoužít lobbing a argumentačně se nepoprat s konkurenčními názory. Je pak na dané veřejné instituci, aby rozhodla o fi nálním řešení, které se jí jeví jako nejvíce prospěšné.

To jsme se dostali trochu do oblasti politologie, takže zpět k samotné činnosti Centra projektové podpory. Pokud budu mít nápad na projekt, stačí přijít za vámi na centrum a vy mi již projekt sepíšete?

Rádi bychom, ale zase tak jednoduché to není. Obecně lze projekt rozdělit do dvou částí. První jsou formální náležitosti – tohle dokážeme na CPP zvládnout víceméně sami. Ta druhá je o věcné náplni: zatímco my známe šablonu, nápadem – projektovým záměrem disponuje aka-demický či výzkumný pracovník. Klíčovou podmínkou úspěchu je pak vzájemná spolupráce na transformaci onoho záměru do požadované podoby. Na jedné straně to vyžaduje schopnost nás „projektových manažerů“ proniknout alespoň částečně do obsahu projektu. Naštěstí náš mladý tým na CPP baví učit se novým věcem. Zároveň však řešitel musí být připraven napomáhat při promýšlení projektového nápadu do podoby jeho rozčlenění na tzv. „workpackages“, zpracování harmonogramu plánovaných tendrů, stanovení způsobu jeho propagace atd. Jsem přesvědčen, že na tuto formu spolupráce lze do budoucna sázet a že tak naše univerzita využije ještě těch několik hojných let evropských dotací.

Můžete nám také v krátkosti říct něco o projektech, které momentálně Centrum projektové podpory připravuje, či se podílelo na jejich vzniku?

Domnívám se, že máme vzhledem k relativně krátké historii koordinované přípravy projektů na VŠB-TUO již první úspěchy. Fakulta informatiky a elektrotechniky nám v roce 2009 svěřila rozpracování projektu IT4Innovations – nechť posoudí jiní, ale nejen podle mě jde o jeden z nejlépe připravených projektů v ČR na vybudování excelentních výzkumných center. Spolupracovali jsme však také na přípravě projektů jiných fakult, vždy v rozsahu požadovaném jejich hlavními řešiteli, uveďme např. projekt ENET. Nyní před námi stojí nová výzva, a to podílet se na přípravě projektu Svět techniky, jehož cílem je popularizovat vědu a výzkum a na kterém se budeme podílet společně se sdružením Dolní oblast Vítkovice. Součet plánovaných nákladů jen za tyto tři projekty přesahuje 3 mld. Kč, což je mnohem více než roční rozpočet celé univerzity. Do budoucna však nechceme zapomínat ani na „menší“ projekty, které jsou prostředkem zejména pro zlepšování „měkkých“ dovedností pracovníků školy i studentů.

 

Díky za rozhovor

 

Kateřina Ramíková

 

Mgr. Martin Duda

– ředitel Centra projektové podpory. V letech 2000 – 2001 pracoval na MŠMT, kde se podílel na přípravě využívání prostředků z Evropského sociálního fondu. V Národním ústavu odborného vzdělávání byl v letech 2002 – 2003 odpovědný za pilotní odzkoušení tvorby školních vzdělávacích programů v rámci programu PHARE. Od roku 2003 působil na České podnikatelské reprezentaci v Bruselu, zastupující zájmy českých zaměstnavatelských asociací v EU. V roce 2007 se vrátil do svého rodného kraje s cílem podpořit jeho rozvoj mj. prostřednictvím evropských dotací. Od roku 2009 působí na VŠB-TUO.