Naši absolventi jsou úspěšní i v zahraničí 1/09
Dipl. Ing. Tomáš Hamalčík
vedoucí oddělení Technicko zákaznický servis
1. Jak dlouho jste hledal zaměstnání?
V polovině čtvrtého ročníku studia na ostravské Vysoké škole báňské jsem se v rámci výměnného programu Socrates/Erasmus dostal na Technickou univerzitu Clausthal. Je to jedna ze tří hutnických škol v Německu a dá se říci, že jde zhruba o malou obdobu naší Vysoké školy báňské. Po skončení studia oboru Procesní metalurgie a recyklace kovů na této univerzitě jsem si v Německu začal hledat práci. Bylo to v roce 2003, tedy před velkým boomem v ocelářském průmyslu, kdy většina fi rem o absolventy neměla zájem. Hledání zaměstnání nebylo jednoduché a trvalo mi zhruba čtyři měsíce. Našel jsem ji v Duisburgu v tehdejší společnosti ISPAT Stahlwerk Ruhrort a Walzdraht Hochfeld GmbH, která dnes patří do koncernu ArcelorMittal. Češi byli - a vlastně v Německu dodnes částečně jsou - bráni jako zájemci o práci až ve třetí řadě. Pracovní povolení Čech dostal teprve v případě, kdy se na danou pozici nehlásil žádný Němec ani zájemce ze zemí Evropské Unie. O technické obory však zájem všeobecně moc není a pracovníků je nedostatek, takže v mém případě to nakonec problém nebyl, i když jsem kromě čtyř výše zmíněných měsíců, musel čekat další čtyři na pracovní povolení.
2. Jakým způsobem jste jej získal?
V prvé řadě jsem si sepsal životopis a začal hledat práci za pomoci různých zdrojů. Ptal jsem se známých, prohlížel si nabídky na internetu i inzerci v odborných časopisech a novinách. Svůj životopis jsem pak - spolu s průvodním dopisem a potřebnými podklady - zaslal do několika ocelářských společností, z nichž jsem čtyři zaujal. Po třech kolech výběrového řízení jsem se především z důvodu zajímavé náplně práce rozhodl přijmout nabídku právě z Duisburgu.
3. Který světový jazyk ovládáte?
Po osmi letech strávených v Německu si troufám říci, že mé znalosti německého jazyka odpovídají úrovni C2 neboli nejvyšší úrovně, které mohou cizinci dosáhnout. Kromě toho také ovládám velmi slušně anglický jazyk. Moje práce pochopitelně předpokládá rovněž znalost odborné terminologie.
4. Firma ArcelorMittal Vás vyslala pracovat do zahraničí. Jaká byla Vaše první reakce? Neměl jste obavy z cizího prostředí či jazykové bariéry?
Já jsem byl svého času vyslán do zahraničí sice Vysokou školou báňskou, nicméně možnosti působení v zahraničí, a to celosvětově, které již nějakou dobu svým zaměstnancům nabízí společnost ArcelorMittal, jsou velmi pestré. Mé první dny v Německu byly nejprve plné očekávání a samozřejmě i mírných obav, jak vše zvládnu, ale vzhledem k tomu, že na univerzitě studovalo mnoho cizinců z různých koutů světa, kteří to také neměli ze začátku snadné, brzy jsem si bez problémů zvykl. Mé tehdejší znalosti němčiny odpovídaly tomu, že jsem na gymnáziu maturoval z angličtiny a němčinu jsem měl jen jako druhý jazyk. Na VŠB-TUO se pak druhý jazyk tehdy už vůbec nevyžadoval. V Německu jsem tedy začal kurzem němčiny, protože inženýrské (magisterské) studium, narozdíl od doktorandského, nebylo možno absolvovat v angličtině. Ale to, co jsem potřeboval do začátku, jsem se naučil rychle.
5. Srovnáte-li tuto zkušenost s prací v ČR, vidíte rozdíly? V čem?
Především musím říci, že obojí je srovnatelné a rozdíly nejsou zásadní. V obou případech jsou ty instituce, ve kterých jsem měl možnost působit, v Německu podstatně menší, takže jsou přehlednější a umožňují tak méně byrokracie a trochu rodinnou atmosféru. Co se podniků týče, hlavní rozdíl vidím v technologickém vybavení. Avšak z pohledu práce, kterou vykonávám, jsou rozdíly zanedbatelné a také řešíme stejné problémy - dodávky, termíny, reklamace, to je i v Ostravě na podobné úrovni. Mám-li srovnat český a německý přístup k práci, je známo, že Češi jsou mistři improvizace, a protože já mohu porovnávat, musím říci, že to tak opravdu je. Na druhou stranu přemíra improvizace může vést k porušování technologické kázně… Tady si myslím, že jsme v Česku na lepší evropské úrovni, ale je pravda, že v porovnání s Němci ztrácíme. Oni mají pečlivost v krvi a všechno a vždy dotahují do konce, což se nám občas nedaří. Když už porovnávám Němce a Čechy, musím také říci, že Němci jsou velmi vstřícní a kdykoli ochotni pomoci, což jsou mé zkušenosti jak ze školy, tak z podniku.
6. Co byste poradil budoucím absolventům VŠB-TUO? Na co se mají zaměřit při studiu a následně při hledání zaměstnání?
V prvé řadě bych studentům doporučil, aby se během svých studií kromě oboru samotného zaměřili především na jazykovou vybavenost. Výuka cizích jazyků se u technických, ale i ekonomických oborů stále ještě podceňuje. V dnešní době však již obecně platí, že i sebelepší absolvent bez dobré znalosti jednoho či dvou světových jazyků nemá takový potenciál růstu jako ten, který je ovládá. Dalším
trendem dnešní doby je získání praxe v oboru již během studií, což je v zahraničí ostatně povinnou součástí výuky na VŠ. Co se týče následného hledání práce, rád bych české studenty povzbudil, aby si více věřili, protože mají potenciálním zaměstnavatelům určitě co nabídnout. Na druhou stranu bych jim rád doporučil, aby se příliš nepřeceňovali a neočekávali, že se úspěch dostaví okamžitě. Zvláště u technických oborů je totiž třeba získávat zkušenosti řadu let, které se jim však v budoucnu mnohonásobně vrátí.
Ing. Jaroslav Folta
výzkumný a vývojový pracovník
1. Jak dlouho jste hledal zaměstnání?
Asi pár týdnů, 2 měsíce po absolvování univerzity jsem již pracoval.
2. Jakým způsobem jste jej získal?
Zúčastnil jsem se několika pohovorů v různých firmách včetně mého nynějšího zaměstnavatele ArcelorMittal. Poněvadž jsme se dohodli na podmínkách s mým nynějším zaměstnavatelem velice rychle, dal jsem přednost jemu a do 14 dní jsem již byl jejím zaměstnancem.
3. Který světový jazyk ovládáte?
Němčinu a angličtinu, ale stále je co zlepšovat
4. Firma ArcelorMittal Vás vyslala pracovat do zahraničí. Jaká byla Vaše první reakce? Neměl jste obavy z cizího prostředí či jazykové bariéry?
Obavy z cizího prostředí jsou vždycky. Měl jsem ale plnou podporu společnosti v Ostravě, což moje obavy zmírnilo. A i po příjezdu na pracoviště do zahraničí se chovali noví kolegové velmi přátelsky. Dá se říct, že ze strany zahraničního zaměstnavatele mi vyšli maximálně vstříc. Proto tedy mohu hodnotit celou událost pozitivně.
5. Srovnáte-li tuto zkušenost s prací v ČR, vidíte rozdíly? V čem?
Rozdíly jsou určitě patrné především v systému řízení a kladení vyššího důrazu na inovace, což vede k vyšší konkurenceschopnosti. Ovšem rozdíly v jednání lze pozorovat u každé kultury a každá společnost má své přednosti i nedostatky.
6. Co byste poradil budoucím absolventům VŠB-TUO? Na co se mají zaměřit při studiu a následně při hledání zaměstnání?
Studentům lze jednoznačně doporučit studium cizích jazyků nad rámec osnov univerzity, v dnešní době především angličtiny. Dále si myslím, že velmi přínosné jsou pobyty v cizích zemích na univerzitách, které spolupracují s VŠB-TU Ostrava. Studenti zde mohou získat potřebné jazykové znalosti a navíc poznat i jiné prostředí a kulturu. Při hledání zaměstnání by měl být student trpělivý a čekat na vhodnou příležitost.
Táňa Kantorková
vedoucí oddělení Technicko zákaznický servis
1. Jak dlouho jste hledal zaměstnání?
V polovině čtvrtého ročníku studia na ostravské Vysoké škole báňské jsem se v rámci výměnného programu Socrates/Erasmus dostal na Technickou univerzitu Clausthal. Je to jedna ze tří hutnických škol v Německu a dá se říci, že jde zhruba o malou obdobu naší Vysoké školy báňské. Po skončení studia oboru Procesní metalurgie a recyklace kovů na této univerzitě jsem si v Německu začal hledat práci. Bylo to v roce 2003, tedy před velkým boomem v ocelářském průmyslu, kdy většina fi rem o absolventy neměla zájem. Hledání zaměstnání nebylo jednoduché a trvalo mi zhruba čtyři měsíce. Našel jsem ji v Duisburgu v tehdejší společnosti ISPAT Stahlwerk Ruhrort a Walzdraht Hochfeld GmbH, která dnes patří do koncernu ArcelorMittal. Češi byli - a vlastně v Německu dodnes částečně jsou - bráni jako zájemci o práci až ve třetí řadě. Pracovní povolení Čech dostal teprve v případě, kdy se na danou pozici nehlásil žádný Němec ani zájemce ze zemí Evropské Unie. O technické obory však zájem všeobecně moc není a pracovníků je nedostatek, takže v mém případě to nakonec problém nebyl, i když jsem kromě čtyř výše zmíněných měsíců, musel čekat další čtyři na pracovní povolení.
2. Jakým způsobem jste jej získal?
V prvé řadě jsem si sepsal životopis a začal hledat práci za pomoci různých zdrojů. Ptal jsem se známých, prohlížel si nabídky na internetu i inzerci v odborných časopisech a novinách. Svůj životopis jsem pak - spolu s průvodním dopisem a potřebnými podklady - zaslal do několika ocelářských společností, z nichž jsem čtyři zaujal. Po třech kolech výběrového řízení jsem se především z důvodu zajímavé náplně práce rozhodl přijmout nabídku právě z Duisburgu.
3. Který světový jazyk ovládáte?
Po osmi letech strávených v Německu si troufám říci, že mé znalosti německého jazyka odpovídají úrovni C2 neboli nejvyšší úrovně, které mohou cizinci dosáhnout. Kromě toho také ovládám velmi slušně anglický jazyk. Moje práce pochopitelně předpokládá rovněž znalost odborné terminologie.
4. Firma ArcelorMittal Vás vyslala pracovat do zahraničí. Jaká byla Vaše první reakce? Neměl jste obavy z cizího prostředí či jazykové bariéry?
Já jsem byl svého času vyslán do zahraničí sice Vysokou školou báňskou, nicméně možnosti působení v zahraničí, a to celosvětově, které již nějakou dobu svým zaměstnancům nabízí společnost ArcelorMittal, jsou velmi pestré. Mé první dny v Německu byly nejprve plné očekávání a samozřejmě i mírných obav, jak vše zvládnu, ale vzhledem k tomu, že na univerzitě studovalo mnoho cizinců z různých koutů světa, kteří to také neměli ze začátku snadné, brzy jsem si bez problémů zvykl. Mé tehdejší znalosti němčiny odpovídaly tomu, že jsem na gymnáziu maturoval z angličtiny a němčinu jsem měl jen jako druhý jazyk. Na VŠB-TUO se pak druhý jazyk tehdy už vůbec nevyžadoval. V Německu jsem tedy začal kurzem němčiny, protože inženýrské (magisterské) studium, narozdíl od doktorandského, nebylo možno absolvovat v angličtině. Ale to, co jsem potřeboval do začátku, jsem se naučil rychle.
5. Srovnáte-li tuto zkušenost s prací v ČR, vidíte rozdíly? V čem?
Především musím říci, že obojí je srovnatelné a rozdíly nejsou zásadní. V obou případech jsou ty instituce, ve kterých jsem měl možnost působit, v Německu podstatně menší, takže jsou přehlednější a umožňují tak méně byrokracie a trochu rodinnou atmosféru. Co se podniků týče, hlavní rozdíl vidím v technologickém vybavení. Avšak z pohledu práce, kterou vykonávám, jsou rozdíly zanedbatelné a také řešíme stejné problémy - dodávky, termíny, reklamace, to je i v Ostravě na podobné úrovni. Mám-li srovnat český a německý přístup k práci, je známo, že Češi jsou mistři improvizace, a protože já mohu porovnávat, musím říci, že to tak opravdu je. Na druhou stranu přemíra improvizace může vést k porušování technologické kázně… Tady si myslím, že jsme v Česku na lepší evropské úrovni, ale je pravda, že v porovnání s Němci ztrácíme. Oni mají pečlivost v krvi a všechno a vždy dotahují do konce, což se nám občas nedaří. Když už porovnávám Němce a Čechy, musím také říci, že Němci jsou velmi vstřícní a kdykoli ochotni pomoci, což jsou mé zkušenosti jak ze školy, tak z podniku.
6. Co byste poradil budoucím absolventům VŠB-TUO? Na co se mají zaměřit při studiu a následně při hledání zaměstnání?
V prvé řadě bych studentům doporučil, aby se během svých studií kromě oboru samotného zaměřili především na jazykovou vybavenost. Výuka cizích jazyků se u technických, ale i ekonomických oborů stále ještě podceňuje. V dnešní době však již obecně platí, že i sebelepší absolvent bez dobré znalosti jednoho či dvou světových jazyků nemá takový potenciál růstu jako ten, který je ovládá. Dalším
trendem dnešní doby je získání praxe v oboru již během studií, což je v zahraničí ostatně povinnou součástí výuky na VŠ. Co se týče následného hledání práce, rád bych české studenty povzbudil, aby si více věřili, protože mají potenciálním zaměstnavatelům určitě co nabídnout. Na druhou stranu bych jim rád doporučil, aby se příliš nepřeceňovali a neočekávali, že se úspěch dostaví okamžitě. Zvláště u technických oborů je totiž třeba získávat zkušenosti řadu let, které se jim však v budoucnu mnohonásobně vrátí.
Ing. Jaroslav Folta
výzkumný a vývojový pracovník
1. Jak dlouho jste hledal zaměstnání?
Asi pár týdnů, 2 měsíce po absolvování univerzity jsem již pracoval.
2. Jakým způsobem jste jej získal?
Zúčastnil jsem se několika pohovorů v různých firmách včetně mého nynějšího zaměstnavatele ArcelorMittal. Poněvadž jsme se dohodli na podmínkách s mým nynějším zaměstnavatelem velice rychle, dal jsem přednost jemu a do 14 dní jsem již byl jejím zaměstnancem.
3. Který světový jazyk ovládáte?
Němčinu a angličtinu, ale stále je co zlepšovat
4. Firma ArcelorMittal Vás vyslala pracovat do zahraničí. Jaká byla Vaše první reakce? Neměl jste obavy z cizího prostředí či jazykové bariéry?
Obavy z cizího prostředí jsou vždycky. Měl jsem ale plnou podporu společnosti v Ostravě, což moje obavy zmírnilo. A i po příjezdu na pracoviště do zahraničí se chovali noví kolegové velmi přátelsky. Dá se říct, že ze strany zahraničního zaměstnavatele mi vyšli maximálně vstříc. Proto tedy mohu hodnotit celou událost pozitivně.
5. Srovnáte-li tuto zkušenost s prací v ČR, vidíte rozdíly? V čem?
Rozdíly jsou určitě patrné především v systému řízení a kladení vyššího důrazu na inovace, což vede k vyšší konkurenceschopnosti. Ovšem rozdíly v jednání lze pozorovat u každé kultury a každá společnost má své přednosti i nedostatky.
6. Co byste poradil budoucím absolventům VŠB-TUO? Na co se mají zaměřit při studiu a následně při hledání zaměstnání?
Studentům lze jednoznačně doporučit studium cizích jazyků nad rámec osnov univerzity, v dnešní době především angličtiny. Dále si myslím, že velmi přínosné jsou pobyty v cizích zemích na univerzitách, které spolupracují s VŠB-TU Ostrava. Studenti zde mohou získat potřebné jazykové znalosti a navíc poznat i jiné prostředí a kulturu. Při hledání zaměstnání by měl být student trpělivý a čekat na vhodnou příležitost.
Táňa Kantorková
Galerie
Přihlášení
Nepřihlášený
Aktuální číslo
