Jak se studuje na Taiwanu 7/09

Zdravím kolegy na VŠB. Jmenuji se Pavel Urubčík, jsem studentem Fakulty strojní, oboru Aplikovaná mechanika. Rád bych se s vámi touto cestou podělil o mé zážitky z Taiwanu, kde v současné době studuji jako výměnný student na NCKU univerzitě v Tainan City.

Před odjezdem jsem se nijak nepřipravoval s tím, že se nechám kulturou a vším tím novým překvapit. Nejlepší je to prostě rovnou zkusit, ne? Jaký je to pocit studovat v zemi, kde si Evropan ani nedokáže přečíst menu v restauraci? Pojďme se podívat na různé zajímavosti studia a života na Taiwanu.

Město a doprava

Tainan je město na jihovýchodě ostrova s populací zhruba ¾ miliónu. Je to kulturně nejstarší město Taiwanu, ale přiznám se, že jsem tu kulturně významnou část města doposud nenavštívil :)

„Skútr a kolo mají vždy přednost." Tak nějak by se dal popsat základní nepsaný zákon zdejší dopravy. Tyto dva dopravní prostředky jsou nejčastější. Lze je spatřit parkovat či jezdit všude kromě míst, kde je to vyloženě zakázáno. První překvapení mě čekalo právě při mé první jízdě na skútru jako spolujezdce. Styl, jakým tady funguje doprava, působí na Evropana zpočátku velice chaoticky. Vyznačuje se hlavně tím, jak řidiči kol a skútrů překonávají křižovatky. Hned po první jízdě jsem měl chuť natočit video, ale raději jsem to odložil, protože kdyby to viděli rodiče, určitě by se o mě strachovali :) Doprava je tady přesto velice bezpečná, protože řidiči jezdí ve městě pomalu a jsou velice obezřetní. Lidé používají skútry na přepravu čehokoliv, od pytlů s odpadky až po rodinu i se psem. Už jsem viděl i někoho spát v noci vsedě na skútru. Známá viděla dokonce na jednom skútru jet 5 dělníků najednou!

Něco o vodě. Ta je tady vzácnější než u nás. V bytech (tj. to, co teče z kohoutku) je tady k dispozici voda užitková. Vodu pitnou si lze opatřit buď v takových mašinkách, které stojí na chodbách, nebo v obchodě.

Univerzita

NCKU univerzita zabírá několik bloků v centru města. Jednotlivé kampusy jsou rozděleny převážně tématicky - inženýrství, humanitní vědy, medicína a hlavní kampus. Celý areál vypadá velice živě. Sochy, stylové budovy, stromy, parky a rybníček :) Holdují tady i netradičnímu umění. Tak třeba zrovna na inženýrském kampusu je taková neúhledná zeď postavená z plastových kanystrů. Dlouhou dobu jsem si myslel, že za tou zdí asi probíhají nějaké práce. Jaké bylo mé překvapení, když jsem ji jednou viděl večer. Ony neúhledné kanystry se totiž promění ve svítící zdi malého bludiště. Vypadá to skvěle, úplná romantika.

Dalším zajímavým fenoménem jsou studentské aktivity v kampusu. V různou denní dobu lze potkat skupinky praktikující své koníčky či klubové aktivity. Pro Evropana je dosti nezvyklé potkat ve škole zpívající, tancující skupinky nebo polehávajícího chlapíka probírajícího srst svému psovi.

Kuřáky zklamu, v celém areálu školy je totiž zákaz kouření. Zajímavé je, že jen zřídka vidím někoho kouřit i na ulici. Jsem si jistý, že tu kuřáky mají, jen nevím, kam je schovávají.

Studium

Univerzita má rozličné fakulty. Seznam fakult s technickým zaměřením je podobný těm na VŠB - TUO. Doplňují ho ještě humanitní fakulty, manažerství a obchod a medicína.

Zkušeností ze studia samotného nemám zatím mnoho. Zjistil jsem však, že se stylem výuky snaží podobat Spojeným státům. Oni vůbec Ameriku zbožňují. Na vlastní kůži jsem taky zjistil, kolik práce tady mají studenti se studiem mimo výuku samotnou. V některých předmětech, zrovna náhodou v těch, co jsem si vybral, mají totiž velké množství obsáhlých úkolů. Těžko posoudit, jak se s tím studenti vypořádávají, ale mívají stejné zadání, takže asi všelijak spolupracují. Navíc studenti magisterského studia tráví hodně času v laboratořích a tam mají k dispozici staršího studenta, který už kurz absolvoval a může jim také pomoci. Tyto laboratoře jsou i pro studenty, kteří tady pracují na diplomkách - přes den, večer i o víkendech. Mají tam dokonce i nějaké postele.

Jedna zajímavost o studiu na základní a střední škole. Studenti už odmalička navštěvují večerní školu. Kvalita těchto soukromých večerních škol bývá lepší než denní studium ve státních školách. Život takového studenta vypadá tak, že je ve škole od rána do noci a někdy i o víkendu. Vyučování ve státních školách pak z nedostatku času slouží studentům na spaní či psaní úkolů.

Lidé

Lidé jsou tady velice přátelští, usměvaví, dbají hodně na rodinný a společenský život. Ještě víc jsou přátelští k cizincům. Těžko se to vysvětluje, ale můžete si udělat obrázek, když řeknu, že jsou více společenští a kolektivnější než Češi. Jeden z dalších českých studentů (je nás tu 5) říkal, že mu taiwanští studenti připadají jako děti. Nejen vzhledem, ale především chováním: veselí, nadšení, občas nosí nějaké hračky, naprostá většina nekouří a málokdo navštěvuje bary (ano, mluvím o vysokoškolských studentech). To se může zdát fajn, ale někomu, jako třeba mně, může chybět vážná diskuze a kritické myšlení - to tady není moc v trendu. To všechno asi proto, že studenti tráví tolik času studiem, že nemají čas okusit něco jiného.

Rouška přes ústa je fenomén. Možná, že jste v televizi viděli lidi v japonských městech nositpřes ústa roušku. Tady je lidé nosí také, a to hned z několika důvodů. Jednak kvůli smogu, pak také občas kvůli nemocím - když je někdo nachlazený, pak má roušku třeba i ve výuce. Měl bych se zmínit i o tom, že taiwanská děvčata se nerada opalují (a snad i to je důvod, proč nosí někdy roušku). Platí totiž na rozdíl od Evropy, čím světlejší pleť, tím krásnější. Vidět dívku na skútru s rouškou, v bundě a nárukávnících (součást řídítek), a to při 33°C, je docela běžná záležitost.

Stravování

Lidé se tady stravují výhradně v restauracích a pouličních stáncích, především pak studenti samotní. Jídlo se dá na ulici koupit naprosto kdekoliv a kdykoliv. Hned vedle mojí koleje je ulička, kam chodí studenti obvykle jíst. Na délce asi 50 metrů jsem napočítal nejméně 30 restaurací a stánků s jídlem či pitím. Nápoje se prodávají zpravidla v plastových kelímcích s plastovou fólií nahoře. Dokud ji brčkem neprobodnu, je to naprosto vodotěsné a můžu si nápoj vzít kamkoliv, třeba i do vyučování.

Když chci jíst, jdu ven a vyberu si nějakou restauraci, buď náhodně nebo jdu někam, kde už jsem byl, příliš se od sebe nabídkou neliší. Když danou restauraci neznám nebo si nepamatuji, co jsem měl minule, vyberu si z lístku náhodně (je v čínštině). Někdy mají menu i v angličtině, ale náhodný výběr je v pohodě, protože se jídla nějak dramaticky neliší a mně je to docela jedno, jestli dostanu rýži nebo nudle (ačkoliv podávané s různými přísadami). Objednávání funguje tak, že na papírovém jednostránkovém menu zaškrtnu jídlo, případně nápoj, odnesu k pokladně a zaplatím. Při objednávání se ještě zeptají, jestli sním jídlo na místě nebo si je odnesu sebou. Jinde to funguje zase tak, že si člověk vybere co chce na talíř (pár druhů zeleniny + maso) a jde jíst.

Jídlo

Jí se tady rýže i nudle v různých formách, dále také mořské plody, hovězí, vepřové či drůbež. Tohle všechno pak můžete najít v polévkách nebo například v hotpotu. Hotpot je takový vývar, ve kterém plave všechno možné (houby, zelenina, tofu, maso, rybí kuličky) a alespoň část jídla je syrová. Servíruje se na stůl s malým plamenem vespod, takže se jídlo vaří přímo před vámi. Velmi jsem si tady oblíbil takové těstovinové kapsičky plněné všelijakou směsí - zelenina, maso, ryby. Dělají se v páře, vaří nebo i smaží. Zde tomu říkají „dumpling" (knedlík).

Najíst se můžete jít i na noční trh. Na ploše asi tak 50x50 metrů jsou různé stánky s jídlem pěkně pohromadě. Tady v Tainanu jsou asi 4 noční trhy. Ty jsou na různých místech otevřené v různé dny v týdnu.

O jídle by se dalo psát hodně, zmíním ale jen pár lahůdek, které jsem měl tu „čest" ochutnat. Kuřecí pařátky, kůže z prasečí hlavy, krev zpracovaná do tvaru kostky a v neposlední řadě „smradlavé tofu" - to jako jediné opravdu nesnáším, protože mi připomíná zápach v cirkuse.

Taiwan, tak jak jsem ho poznal já, je velmi pěkné místo plné velice přátelských lidí. Doporučil bych pobyt zde lidem upovídaným a společenským, především ženám a také těm, co mají velmi rádi teplo, velká města a spoustu lidí kolem.

 

Pavel Urubčík, Fakulta strojní
V současné době student NCKU univerzity
v Tainan City, Taiwan