Adrenalin cup 2009 6/09

Mladší bratr, dnes již slavného Dolomitenmanna, letos proběhl už po patnácté a po páté za sebou v Beskydech. Po letech hledání vhodnějšího terénu pro uspořádání závodu tohoto typu se ukázalo, že Lysá hora a její okolí jsou v naší vlasti patrně tím nejlepším, co u nás lze najít. Spojení hora, voda, členitý terén a navíc množství nadšených organizátorů je to, co kvalitně uspořádaný závod potřebuje. A tak se před pěti lety pořadatelé vrátili, z Krkonoš, do oblasti, kde v roce 1994 uspořádali bratři Hájkové, tehdy ještě studenti VŠB Ostrava, první ročník podobného závodu.

V sobotu 27. 6. 09 v 10.00 hodin vyběhla poprvé v dějinách tohoto závodu kompletní „studentská" štafeta složená ze tří studentů VŠB-TUO a půjčeného studenta UP v Olomouci, který je ale členem Klubu paraglidingu při VŠB-TUO a je tudíž také „náš"...

Kdo nás reprezentoval?

Na prvním úseku běžel Martin Zapalač, student III. roč. HGF, „původním povoláním" běžec na lyžích a orientační běžec. Závěrečnou přípravu na tento závod absolvoval se svou dívkou ve Vysokých Tatrách, takže o jeho formě nikdo nepochybuje. Délka tratě je 14 km a převýšení na trati je 1490 m.

V PG nás na druhém úseku „podržel" Jirka Leták, student III. FE. Padák má „v ruce" a samotný závod již 2x absolvoval. Tento zkušený závodník letěl z Lysé hory na fotbalové hřiště na Ostravici, kde přistál na velmi omezeném prostoru.

Na třetím úseku na kole bojoval Ondra Kobliha, student III. FS. Po jarním zranění kolena se dostal do formy, najel potřebný počet tréninkových kilometrů a dařilo se mu i na Akademických hrách v Plzni. Délka trasy je celkem 42 km a z toho je 21 km do kopce s převýšením 1490 m a zbytek trati je sjezd na předávku k Ostravici.

Závěrečný, čtvrtý úsek „na vodě", za nás jel „půjčený" kajakář Vašek Kabrhel z UP Olomouc. Kajakář - slalomář, kterého předchází reprezentační pověst. Vzhledem k tomu, že je vlastně Ostravák z Poruby, nikdo z nás nepochyboval, že bude cedit krev za rodné město! Délka jeho úseku je 5 km a je zpestřena řadou branek a eskymáckých obratů.

Sobota 27.6.2009

Po špatné předpovědi počasí nastává chmurné a uplakané ráno. Hory jsou po kolena v mracích a mlze a sem tam na nás kápne...

V 10.00 vybíhá ve společném startu Martin a já sedám do novinářského auta s kamarádem a novinářem Jardou Jindrou, abych na vlastní oči a zblízka viděl doběh běžců na vrchol Lysé a i „práci" paraglidistů. Pokud nám bude přát štěstí pak budeme, „alespoň pohledem", provázet bikery při sjezdu a uvidíme i jejich poslední předávky vodákům pod přehradou.

Mlha, mlha a ještě jednou mlha, kapky na předním skle auta po celé cestě vzhůru. Trochu se rozsvítilo až ve vrcholové partii Lysé. Rozhodčí vyhodnotili počasí jako „neletové" a paraglidisté budou plnit náhradní program s batohem na zádech.

Předávka štafety mezi paraglidistou a bikerem, v náhradní variantě, probíhá přes vysílačku. Na hlášení hlavního rozhodčího o doběhu paraglidisty do cíle disciplíny „nahoře", „dole" na Ostravici vyráží na předposlední úsek cyklista z příslušného družstva. Opět se rozpršelo a já čekám na Martina z našeho týmu. Přibíhá asi 25 minut za vítězem, má toho „dost", ale je nahoře! Předává Jirkovi a ten vyráží na svůj úsek a já s Jardou pod sjezdovku, kde s ním budu čekat na bikery...

Hustá mlha, déšť, mokrá tráva, hrubá šotolina a asi tak 6O kilometrová rychlost. Tak vypadá sjezd z Lysé! Být na bikerově místě, tak jsem po zpovědi a určitě bych měl už předem sepsanou závěť u notáře... Další cyklisté ale jeli ve stejném stylu, takže jsem nakonec usoudil, že takový způsob sjezdu je normální, protože to zkrátka „umí"... Po projetí prvních 8 závodníků sjíždíme dolů k Ostravici, ale ke své radosti už v první zatáčce našeho sjezdu vidím Martina, jak jede svižně vzhůru. Podle výsledků byl Martin v této disciplíně celkem 13. a výrazně posunul naši štafetu kupředu!

Na předávce pod přehradní hrází na Ostravici jsme čelo závodu už nechytili. Po chvíli se však objevil Martin, předal Vencovi a ten rozjel svůj parník. I když si v cíli vyčítal, že nezvolil vhodnou loď, přesto na trati „přejel" 2 závodníky. Kdo umí, ten umí!

Pomalu se scházíme v cíli. Kluci jsou unavení a špinaví a všichni, kromě Jirky a Vaška, ten se koupal cestou při eskymáckých obratech, jdou do sprch, tedy s ostatními závodníky do potoka. Potom sedíme u občerstvení a kluci mi vypráví, jaké to bylo na trati. Jak je tak poslouchám, tak nejhůř bylo asi Martinovi při běhu. Po dobře rozběhnutém začátku se snažil připojit ke skupině závodníků, která se odpojovala z hlavního pole a tam se „utavil". Závěrečné 3 kilometry „statečně přežil" a na poslední výšvih na Lysou nevzpomíná s radostí a s láskou. Nicméně všichni jsou se svými výkony spokojeni a já se jdu shánět po předběžných výsledcích.

V 17.40 hodin se na velkoplošné obrazovce konečně objevují dlouho očekávané výsledky Adrenalin Cupu 2009. Z celkového počtu 55 klasifi kovaných pánských štafet se naše štafeta „Studenti VŠB-TUO" umístila na 20. místě se ztrátou 40 min. na vítěze - profitým fi rmy SOLOMON.

Myslím si, že kluci bojovali ze všech sil. Koneckonců ani umístění na 20. místě není při pohledu na obsazení jednotlivých štafet zdaleka nejhorší. V letošní soutěži bylo 6 štafet ryze profesionálních a mnohé další štafety se pyšnily „naptanými" státními reprezentanty alespoň v jedné disciplíně.

A tak při pohledu na výsledky jsme se všichni jednoznačně shodli: „Za rok znovu a určitě to bude lepší!!!"

Závěrem musím jménem celého teamu poděkovat naší alma mater, jmenovitě panu prorektorovi prof. Strnadelovi, DrSc., za pomoc a morální podporu při zajištění tohoto závodu.

K. Janků, vedoucí teamu „Studenti VŠB-TUO"